V noci zjišťujeme, že ta kapající sprcha není až tak neškodná, jak jsme se domnívali. I přes zavřený dveře do koupelny to slyšíme. Stejně jako slyšíme podivný rány v jedné ze zdí, které se opakují s přibližně hodinovou frekvencí. A takovej divnej gongovitej zvuk, co se občas ozve ze skříně, kterou se bojíme otevřít. A on teda ani ten slibovanej garden view se nějak nekoná - teda pokud člověk za garden nepovažuje jakejsi pochybnej keřík.
Pani domácí nás včera během přivítání okouzlila informací, že na druhý den se koná jakýsi maraton, jehož hrdou součástí tento guesthouse je a tudíž bude fungovat jako water station. Nějak nám však unikla zásadní informace, že maraton bude probíhat asi v šest ráno a water station je zjevně krycí jméno pro disco. Jediný štěstí, že jsme byli tak uondaní z toho všeho cestování. Jinak by se nám totiž asi nedařilo relativně klidně spát během asi 3,5 hod vyřvávající disco hudby z předního balkónku.
Jelikož nás včera Placencia příliš neoslnila (nebo vlastně vůbec, i když to je asi zčásti dáno absencí sluníčka), tak se rozhodujeme pro obhlídnutí té zóny resortů, kterou jsme včera projížděli. Rychlé googlení nám dává tipy na nejlepší resorty a my tedy nasedáme do jeepu a vyrážíme vstříc glamorous life.
Hodně top má být nějaké coco cosi a jakmile vidíme ceduli, tak tam okamžitě odbočujeme. Pan vrátný v budce (zjišťujeme podivnou věc - ten týpek v budce je identickej s tím pohůnkem, co nás včera ubytovával a trošku nás to znejisťuje) je velice zvědavý na naši rezervaci a my tedy sehráváme improvizační scénku ala “nefunguje nám tu internet, safra, ale rezervaci rozhodně máme” a S nonšalantně doplňuje, že rezervace je na jméno Adam (to je nějaký jeho alter ego nebo co, páč mu jinak ve Starbucks prej komolí jeho pravé jméno). Já radši neříkám nic, protože na mě všichni stejně poznají když kecám a snažím se tedy aspoň nasadit shovívavě-rozhořčeně-prosebný výraz. Pan vrátný se tedy ujišťuje, že skutečně rezervaci máme a vpouští nás dovnitř. My dáváme pidi high five a připadáme si hrozně badass.
Samozřejmě nevíme kudy kam a tak nenápadně objíždíme všechny cestičky a snažíme se najít přístup na pláž. Nějak se nám nic nedaří najít (všude samý private homes) a tak nakonec přesvědčuju S aby zaparkoval u takovejch dělníků, co tam staví novej domeček, že to bude cajk a aspoň na pláž přeběhneme přes to staveniště a nebude žádnej trespassing.
Pláž je docela tragická (se sluníčkem by to asi bylo lepší, ale stejně), a my si tedy aspoň sedáme na něčí křesílka a doufáme, že na nás nevyběhnou majitelé. Během asi 10 vteřin se ale na nás přihnala karma v podobě nějakých mušek nebo komárů nebo čehosi, kteří se nás rozhodli sníst zaživa. Utíkáme tedy k pobavení dělníků zpět do jeepu a (marně) se snažíme zbavit hmyzu, který si s námi do auta nebojácně nasedl.
Rozhořčeně tedy opouštíme resort a S si připravuje nějakou báchorku pro vrátného. Nějak si ale nevšimnul, že se chlapi vystřídali a teď v budce sedí někdo jiný a my tedy oblažujeme nového člověka smyšlenými báchorkami.
Malonko zklamaní vyrážíme dál a tentokrát vjíždíme do dalšího resortu poněkud obezřetněji. Hned u vjezdu za námi pochopitelně běží jakýsi pohůnek, ale tentokrát to máme na háku, neboť jsem zahlídla, že na cedulce byl zmíněn pool bar a týpka tedy odbýváme s tím, že jedeme právě tam a on nás nadšeně naviguje, kudyže tam jako vject a kde zaparkovat. Nutno podotknout, že i tento pohůnek vypadal jako ten z našeho ubytování a tím pádem i jako ten první vrátný z posledního resortu. Začínáme si té podoby všímat víc a uvědomujeme si, že asi 40% týpků vypadá identicky, což je docela psycho, páč nevíme, esli teda je to ten samej, kterej prostě umí být na více místech současně (a nebo je fest rychlej během přemísťování) a nebo je za tím něco hlubšího. Každopádně je to divný.
Tenhle resort už je dost fér, má šelijaký posezení a i ten pool bar vypadá dobře. Prvně vysedáváme na lehátkách, pak na molu a já následně kotvím na mega pohodlným gaučíku a kochám se zamračenou oblohou a poslouchám rozhovory lidí u bazénu, co tu jsou na honeymoonu. S se tu hrozně čekuje na FB, aby si jeho kamarádi mysleli, že na to nejvíc má. Já bych se na gaučíku mohla válet celej den, ale nějak na nás přisly hlady a my se tedy zvedáme k odchodu.
Na (pozdní) oběd máme vybraný jiný resost s dobrými recenzemi, nicméně po usednutí a otevření meníčka zjišťujeme, že toho na výběr zrovna moc nemají. Pozdě. Po průměrném jídle se aspoň vydáváme prozkoumat okolí a konečně vidíme zblízka tu obskurní párty, co se koná u bazénu s nafukujícími figurínami, kterou jsme nenápadně okukovali během oběda.
Jelikož obědváme v divnou dobu mezi obědem a večeří, tak je restaurace docela prázdná, ale bar se začíná plnit ženami ve vyšším středním věku, které si posléze po jednom drinku chodí “užívat” s těmi nafukovacími panáky. Tím se asi vysvětluje jejich význam tam.
Večer se opět vydáváme do včerejší restaurace, které však je nějak zavřená a jediným otevřeným podnikem vypadá být podivně blikající bar, odkud se line příšerně hlasitá taneční hudba mezi kapkami (žádný kapky, regulérní slejvák začíná zase) deště se tam tedy uchylujeme.
Je tam docela tma a hledání v meníčku tedy není nejjednodušší, ale pohled na dancefloor, kde se svíjí asi 40+ letá žena, která nemá ani trochu cit pro rytmus, nám to vynahrazuje.
Večer je zjevně už v plném proudu, neboť podivně “tancující” ženština se vrhá na DJ, kterým je jakýsi asi dvoumetrový vyzáblý dredatý černoch (čili asi o metr vyšší než daná ženština) a společně pak na parketě provozují cosi, co se tancem moc nazvat nedá.
V průběhu večera nás ještě oblažuje pohled na jakýsi pár, který vypadá jak otec s dcerou, jež si navzájem hrozně fandí, kdykoli jeden z nich zaskóruje u někoho dalšího; stůl s asi šesti ženami ve vyšším středním věku, k nimž se nějak přifařili dva místní bezdomovci (nebo co to je) a všichni hlasitě halekají; skupinku divných žen, co vyrazily na parket a plácají samy sebe po zadku a trio černochů s popadanými kalhotami, kteří jsou asi částí local gangu a na střídačku si dávají high five s DJ a barmanem, který zároveň funguje jako číšník.
Skoro se nám až nechce odcházet.
Žádné komentáře:
Okomentovat