Vidina toho, že se konečně vyspíme a pak osvěžení půjde prozkoumávat okolí se pomaličku rozplývá, neboť se začalo připozdívat a my asi brzo stejně umřeme hlady.
Poté, co jsme projeli nějakým glitchem v matrixu (nějaký normálně naférovku ghetto - teda jakože vesnice - které nějak vůbec nebylo na mojí mapě vyznačené, a to jakože vůbec vůbec, a v kterém jsou ultra černí černoši a všichni se tvářili, že nás zabijou a sní, když jsme kolem projížděli a celej ten zážitek byl dost surreal a nadmíru znepokojující), se vedle cesty v záplavě ostatních resortů objevuje jakési místo, jehož restaurace vypadá obzvláště lákavě a my se tedy rozhodujeme, že už nelze dál vyčkávat a lpět na původní představě.
Projíždíme tedy přes ceduli “no entry” a jako správní badass parkujeme poblíž cedule “no parking” a vydáváme se na obhlídku.
Resort je to poměrně hezký a s lepším počasím bychom se tam asi poflakovali i dýl. Nicméně hlad je hlad. V restauraci měli asi čtyři druhy kuřat a všechno to bylo strašně dobrý a hned nám bylo líp (hlavně teda S, kterej nejedl už asi tak 40 hodin, konečně obživl a jeho ukecanost se rozjela na plné obrátky).
Po pozdním obědě už je ale skutečně nejvyšší čas dojet do té Placencie (o jejíž existenci jsme už i začali pochybovat), kde máme nějaký AirBnB. Jelikož tam moc nehrají na adresy, tak trošku dumáme, jak to vlastně najdeme, ale (jak se ukázalo být téměř pravidlem na tomhle výletě) jakmile se začneme zamýšlet, hned před námi se domeček jak v pohádce vynořil. Nějakej místní pohůnek nám hrozně líčí, kterak nám musí dát jinej pokoj, páč ten náš booknutej je porouchanej nebo co, ale jelikož jím nabízená alternativa nepřipadá v úvahu, tak si na něj přidupáváme, až nakonec poleví a ukazuje se, že ta veliká závada je kapající sprcha, což přežijeme a on tedy nás žádá o 45minut, aby původní pokojíček mohl připravit. Zase žádnej šlofíček, achjo.
Vydáváme se tedy do města (což žádné město není, ale nevadí, neboť vidíme minimálně 4 restaurační zařízení a víc nepotřebujeme) a S je opět zklamán, neboť to ani trochu nevypadá jak na obrázcích z googlu. Navíc u parkoviště lodiček, kde jsme se rozhodli na chvíli zaparkovat, to je nějaký dost shady a my se bojíme, že jakmile otevřeme dveře od auta, tak nás zardousí a pak šecko ukradnou. Teda hlavně S se bojí. Já jsem po rychlém obhlídnutí situace usoudila, že ta pochybná skupinka týpků, co se tam poflakujou je uplně v cajku, neboť jeden z nich provádí foot massage sám na sobě a vypadá, že si to moc užívá, další popíjí nějakej džusík a ti ostatní určo budou taky hrozně v pohodě a na auto nám dohlídnou.
Okukujeme tedy barevné domečky, average pláž a po asi půl hodině (nikdo nás zatím nezardousil) se vydáváme zpátky k (netknutému) autu a jedeme na ten šlofíček, páč už se stejně začíná pomalu stmívat. Zase se jim tu stmívá před šestou, krize.
Večer ještě stíháme večeři v restauraci doporučené paní domácí (kam dobíháme asi 10 minut před zavíračkou a mně to trochu trhá žíly) a seznamujeme se s místním hmyzem v čele s komáry, kteří nás začínají pojídat a my se můžeme udrbat o nohu od stolu. Chickungunya neztrácí čas. Game on!
Žádné komentáře:
Okomentovat