S zítra odlítá a plánuje noc na letišti (páč už stejně sotva má na autobus) a já při poslední návštěvě Isla mujeres objevila super hostel, kde se mi naštěstí povedla udělat rezervace na dvě noci, kam se hodlám hned odebrat, jelikož ten Cancún je pořád marnej a původní plán vysedávat tam někde s S do večera, než pojede na letiště už mi tak lákavej nepřipadá. Nakonec S jede na ostrov se mnou, že bude vysedávat tam a pak poslední lodí dojede zase zpátky a odebéře se na to letiště.
Cestu k přístavu už máme zmáknutou a dokonce i timing nám vychází skvěle. Kupodivu se počasí směrem k ostrovu zase lepší a my si tak užíváme další z prosluněných cest na lodi za doprovodu hudby (tentokrát tam mají pána co hraje na nějakej saxofon nebo co). Už jsme hrozně ostřílení a víme i kudy kam. Ten hostel jsme totiž při minulé návštěvě objevili náhodou, když jsme kolem procházeli a děsně se nám líbilo to umístění - hned jakoby u vody a s velikou oplocenou “zahradou” plnou palem a houpacích sítí.
Po hození všech krosen a kufrů ke mě na pokoj se odebíráme na stranu ostrova, kterou jsme minule nějak zanedbali a ouha. Je tam naprosto nejvíc nejfenomenálnější pláž, uplně jak z obrázků z katalogu. Strašlivej karibik a všechno a já se můžu ujuchat.
Náležitě to tam samozřejmě fotíme.
Po lehčím obědu (s výhledem na pláž, páč se toho nemůžeme nabažit) se odebíráme do písku, kde pak několik hodin vysedáváme a číháme na tu fešnou barvu vody. Taky číháme na zmrzlináře, co tam občas kolem s vozíčkem projede. Je tam teda docela dost všelijakých prodejců čehosi, kteří člověka pořád ruší, ale stejně se nám tam nejvíc líbí (pro mě jednoznačně jedna z nej pláží tohodle výletu).
Po zbytek dne už se teda jenom tak šineme po pláži až na “roh” ostrova a pak se nostalgicky stavujeme na hlavním náměstí u týpka s papacím stánkem, kde má ty tacos. Já sice tacos nerada, ale jelikož se to tu dá nabírat na mističku jakoby, tak si z toho dělám regulérní porci (ryba, rýže, avokádo a šelikajký další pochystání) za velmi slušnej peníz.
Pak už si S musí vyzvednout saky paky a celej rozesmutnělej teda dělá pá pá a vyráží vstříc Cancúnu.
Já si to tam tak oblíbila, že se nakonec snažím tam mít tři noci (což je hrozně komplikovaný zkoordinovat, neboť už mám pak další rezervaci v hostelu v Cancúnu, kterej jsme taky objevili při procházce a kterej je naprosto geniálně umístěnej, ale jelikož už mám v rámci rezervace první noc zaplacenou, tak jsou to teď hrozný šolichy po telefonu to nějak španělsky dohodnout), což se nakonec daří a já jsem z toho celá hin.
Ne že by hostel samotnej byl až tak super, ale pokoje jsou ucházející, maj tam dokonce snídani v ceně a hlavně je tam tam zahrada s palmama. A taky je tam každej večer nějaká akce typu magic show, vystoupení fenomenálních muzikantů a podobně. Wifi sice mají jenom u recepce a to ještě jenom asi na jednom metru čtverečním to funguje, takže je docela problém se tam nasardinkovat. Ale tak kvůli internetům tady nejsem, letenku a šecko mám zařízený, takže mi to nervy nedrásá.
Druhej den vytahuju knihu, kterou s sebou vozím už asi rok a pokaždý si ji z neznámým důvodů “šetřím” na horší časy a teď už je mi blbý ji dovézt zase domu, takže se odebírám na pláž, kde se měním v knihomola.
Nicméně kdykoli se objevím v blízkosti hostelu, tak na mě vždycky někde číhá Lena z Ruska, na kterou jsem narazila první den a která by si pořád povídala. Ona teda na mě číhá pravidelně i na pokoji, jelikož bydlí na vedlejší posteli. Je to veliká cestovatelka (poslední dobou) a já mám teda aspoň společnost na pravidelné večerní výpravy k papacímu stánečku s tacos a následně na program na hostelu.
Nějak tam ty dny utíkaj hrozně (asi jak pořád někde vysedávám s tou knihou - na houpacích sítích na “zahradě” v hostelu, na všech plážích, na molu při západu slunce) a tu najednou nadešel čas odjezdu. Jelikož i Lena míří do Cancúnu, tak ještě ve společnosti dalších dvou obyvatel hostelu vyrážíme všichni společně na loď (už si připadám jak místní a hlavně to je moje asi stodvacátá jízda lodí na téhle trase) a já je pak šecky směřuju v Cancúnu, páč se tam v těch busech už uplně vyznám, a sklízím za to uznalé pohledy.
No jo, když někdo jezdí jak blázen sem a tam furt dokolečka...
Žádné komentáře:
Okomentovat