Tentokrát už jsme trošku víc připravení a víme, že se z přístavu dostaneme rovnou busem R1 až do hotelové zóny. Jelikož nemáme moc času, tak jsme vybrali ubytko v zona hotelera, abychom jako byli u těch pláží všech z katalogů. Z Isla mujeres jim tam i jezdí přímo loď, ale nečekaně je šíleně předražená a my to tedy bereme levnou oklikou, která ale nakonec je docela easy a ani to není tak časově náročné, jak jsme se báli.
Bus je to ten normální, velikej, což teda pro nakládání všech krosen a kufrů není nej, ale aspoň se nikde netísníme.
Moc netušíme, kde si vystoupit (zastávek tam nemají až tak moc v té hotelové zóně), a když zahlídnu náš hotel, tak se honem ženu k řidiči, esli nám jako zastaví a on na mě kouká jak na blázna (zjevně jsou tu civilizovanější než v okolních zemí a staví pouze na určených zastávkách), ale naštěstí zastavujeme nedaleko, tak to není až taková štrapác.
Hotel je fešnej, akorát teda výhled na moře je spíš výhledem na jakousi šedivou lagunu nebo co, ale budiž. Navíc tam je docela kaluž uprostřed pokoje, jejíž původ identifikujeme v mokrém fleku na stropě (zřejmě klima), a jelikož předstíráme, že jsme fancy, tak voláme na recepci a stěžujeme si. Oni údajně někoho pošlou. Nikdo ale během 20min nepřišel a my tedy rozhořčeně voláme znova. Situace se opakuje. Po další půl hodině už voláme ještě rozhořčeněji a tentokrát se jakási babuška s vozíkem objevuje a celou situaci řeší tím, že na zem do té kaluže položí malej ručník a že prej bueno. Hm a my si mysleli, jak ztropíme scénu a necháme se přemístit do jinýho pokoje (ne že by nám nějaká voda tak drásala nervy, ale chtěli jsme předstírat, že jsme fancy, i když už jsme uplně bez peněz), ale babuška anglicky nehovořila a ani španělsky se nedala a že prej je to v cajku.
Rezignujeme tedy a vydáváme se na vycházku. Malonko nám ale nepřeje počasí, je uplně zataženo a fučí tam nějakej šílenej uragán, takže občas to člověka trošku smete z chodníku, což není uplně nejlepší. Mají tu totiž silnici, která vypadá spíš jak dálnice, páč to tam všichni valí neuvěřitelně rychle a je docela problém všechny ty pruhy vůbec přejít. A podél toho všeho teda mají chodníček - aspoň že tak, po krajnici bychom se asi báli jít.
Jenom teda jak jsou tam všude ty hotely, tak se člověk na tu pláž skutečně nějak vůbec nedostane. Užíváme si tedy několikakilometrové drandění podél silnice (to, že S zase skučí, že ho bolí nohy asi není ani potřeba zmiňovat), které si zpříjemňujeme jednou pidi veřejnou pláží, která je teda hodně marná a vůbec nevypadá jak z těch katalogů.
Po asi dvou hodinách se konečně dostáváme do jakéhosi centra, kde mají jídelní možnosti, velikej supermarket (nejhustější věc, maj tam takovou spešl sekci s pečivem, kdy si člověk nabírá na tácy a tak a je to všechno docela nepředražený a my odcházíme s plnou igelitkou), a další pochystání. Už je ale tma a S ke svému uondání přidává i strachy, že zpátky nemůžeme jít po tmě a tak si nasedáme na bus, který jim tu naštěstí jezdí docela často a vezeme se zpátky k hotelu.
Docela zklamání z Cancúnu teda. Jako věřim, že se sluníčkem a bez uragánů by to bylo o něčem jiným, ale stejně. Nějaký silnice můžu vidět kdekoli, na to nemusím jezdit sem.
Druhý den už se stěhujeme jinam (další nouzové ubytování) a i přes to, že počasí je snad ještě horší než včera, tak vysedáváme asi dvě hodiny u bazénu. Se všema krosnama a kuframa, samozřejmě, neboť už byl čas check-outu a do check-inu v dalším místě ještě zbývá spousta času. A když začne poprchávat, tak si roztáhneme slunečník a nedbáme.
Naskakujeme zase na bus a tentokrát nás řidič opět přechytračil. Ptáme se ho, kde je to naše další ubytování a esli nás upozorní, kdy si vyskočit a on že jo. Nicméně nás upozornil asi 3,5km dopředu a my si to tedy šineme se všemi zavazadly po chodníčku vedle silnice. Moc fajn.
Tohle pobydlení už je trošku jiná kategorie než náš včerejší hotel (kterej teda i v rámci Cancúnu byl jeden z těch slabších, žejo), recepční se s námi vůbec nepáře, někam nás posílá a ať prej vyčkáme. Jediným světlým bodem bylo vyslání pikolíka, který nám naložil zavazadla na jakousi kárku a dovezl je k naší budově a následně to tahal po schodech do 3. patra, což jsem mu vůbec nezáviděla (hlavně když jsme neměli ani žádný drobný co bychom mu za služby dali. My teda neměli vůbec žádný peníze momentálně, neboť poslední padly za autobus a proto jsme pak nemohli ani naskočit na další a museli to dojít pěšky).
Výhled bych řekla že tu je lepší než v předchozím hotelu, nicméně pokojíček je dost psycho, všechno je takový nějaký pofidérní a všude jsou cedule o tom, jak se tam krade.
Jelikož je hnusně a ten pokoj je ukrutnej, tak se rozhoduju vyrazit na výpravu. S předstírá únavu a schovává se pod dekou. Vyrážím tedy sama (a aspoň se nemusím tolik crcat). Prvně obhlížím pláž, která by asi za lepšího počasí byla relativně ucházející (tentokrát jsme na straně u moře a ne u laguny) a pak už se dál jít nedá přes ty jejich soukromý pozemky všude a já se teda ubírám na náš známý chodníček podél silnice. Mám hlady a normálně bych si naskočila na bus do toho centra, kde jsme byli včera, ale jak nejsou peníze, tak nebude ani bus. A pěšky je to teď už moc daleko. Konzultuju teda gps v mobilu a následně se vydávám do samotného Cancúnu. Procházka to je nakonec překvapivě fajn, páč aspoň není takovej hic a cesta hezky odsejpá. Za hodinu už jsem na kraji města, kde získávám peníze a hned jsem o něco klidnější. Sice teda začíná poprchávat a na prohlídku města moc není čas ani chuť ale nedbám a nacházím další mega supermarket, kde pořizuju igelitku ňaminek a na zpáteční cestu naskakuju na bus (přecijenom by igelitka asi cestu nepřežila), kdy se mi povedlo lokalizovat nejen zastávku ve městě, ale dokonce jsem si i vystoupila přesně před naším ubytkem (taky to byly nervy sledovat zpomalenou tečičku na gps, abych zavčasu stihla zmáčknout čudlík a bus zastavil) a řidič busu mi dokonce galantně zablokoval všechny pruhy v jeho směru, abych mohla pěkně přes silnici skotačit.
S je stále pod dekou, kde se snaží zaspat hlad a je tímpádem neskutečně juchací, když po něm začínám házet ty jeho oblíbený koblihy.
Celej ten náš pobyt v Cancúnu byl teda uplně odvěci, nic jsme neviděli (kromě chodníčku) a je to celý nějaký divný.
Žádné komentáře:
Okomentovat