Mocoa

Ze San Agustínu jsme chtěli doject do Pasta rovnou, ale pan recepční (ne pan majitel Francouz, ale ten pochybnej týpek, co mi zkazil filet mignon a i když sem to vrátila na opravu tak to furt bylo hnusný) nám povidá, že to jako nende, že musíme na noc do Mocoy a že si to tam náramně užijeme, že je to brána do džungle (a pan majitel Francouz nám v den odjezdu cpe kartičku hostelu v Mocoa, kterej vlastní jeho kámoš Belgičan a kterej je prázdnej) a kdesi cosi a zase nás přechytračili všichni.

Nasedáme teda na nějakej bus kamsi, kdesi přesedáme na bus do Mocoy - veliký drama na autobusáku, kdy jsme odhalili, že lidi si tu vybíraj sedátka v těch minivanech a nás vždycky strčí na ty nejhorší. Páč tentokrát sem si šéfla dobrý a prvně pani koordinátorka a pak i pan řidič se mě snažili přendat na sedátko nepohodlný, ale já nedbala a pořád jsem opakovala, že proč bych tam nemohla sedět já (navíc když nás vždycky natáhnou a platíme nejvíc z celýho busu) a po asi deseti minutách to vzdali a nechali mě tam sedět, juhůůů. Můžu si natáhnout nožičky a dám si baťoh do uličky, takže nemusím mít tu tunu na klíně celou cestu.

Po příjezdu do Mocoy bereme taxíček, páč hostel je prej daleko (a taky že jo, nějaký 3km za městem) a děsíme se, že kde jako splašíme papu teďkonc, když bydlíme in the middle of nowhere. Navíc je tam nějaký vlhko – po všech těch horách a velkých nadmořských výškách jsme teďkonc skoro na nule (nějakých 600m.n.m. nebo co) a asi 10 vteřin po sprše se znovu potíme a J rozhoduje, že teda se nedá dělat nic jinýho než si dát nějaký piva z hostelový recepce a objednat si delivery papu. Jídlo je hnusný, piva jsme vypili skoro šecky co tam měli a furt to nestačilo. Navíc tu máme souseda, kterej s náma byl na pokoji v San Agustínu a po chvíli vidíme další známou tvář. Ten druhej divoch je nějakej nahecovanej hipík, co si jede ayahuascu (nějaká místní droga, po který člověk strašně zvrací a to je asi tak jedinej efekt – děsně vzrušující) a strašně na mě pomrkává a i přes velikou jazykovou bariéru si s ním náramně konverzujeme.  Ayahuascu nám nabídl (ten první soused sem asi přijel jenom kvůli tomu a zkusí to poprvý nebo co), ale když jsme se dozvěděli, že nesmíme jíst předtim moc hodin a my měli hladík a navíc to celý zvracení nezní kdovíjak lákavě, tak odoláváme.

Hejna mravenců se na nás sbíhaj. Opice tam skotačí po palmě před barákem a my se těšíme, až odjedeme hnedle ráno.