Guatapé

J: „They tried to kill me in Guatapé. But they missed!“

Na dny v Guatapé pořád vzpomínáme. Já jako na ultrafešné městečko, J spíš na noc strávenou pobíháním na záchod. Ale popořádku.

Ukradenej průvodce povídal, že jako Guatapé je tuze fešné městečko, s kochacíma výhledama a tak a je to takovej hlavní jednodenní trip z Medellinu co se dá podniknout. Pobalili jsme saky paky a vyrazili na autobusák. Medellin je ale zapeklitej, jelikož má autobusáky dva, jeden na severu, pro výpravy na sever a další na jihu, pro výpravy na jih. Po Guatapé bylo na seznamu Manizales a mysleli jsme, že zakoupíme tickety naráz, abychom jako věděli v kolik to jede a tak. Jenomže tydle destinace nebylo možný pošéfit z jednoho terminálu, takže máme po ptákách, kupujeme jízdenky jenom do Guatapé a druhej den holt budeme muset zase zpátky do Medellinu, přeject město na druhej terminál a odtama nějak.

Zažíváme naší první jízdu pidi busem, docela to drncá a šecky ty jejich zpomalovací prahy tomu moc nedodávaj. Napít se vody z lahve je skoro nadlidskej úkon a mám akorát šecko pocintaný. Navíc nám řidič strčil kufry dovnitř, a během zběsilé jízdy si to ty zavazadla neposedný dávaj přes uličku sem a tam. Dvě hodiny adrenalinu.

Jak se blížíme k Guatapé, krajina začíná bejt hodně fešácká. Spousta jezírek a rybníčků nebo co to je. A městečko samotný je ukrutně barevný a vůbec vypadá jako z pohádky. Vyrážíme na hlavní turistickou atrakci – the rock. Je to sice jenom 3km od městečka, ale J je línej a bereme nějakej místní tuk tuk (motorka s kabinkou pro 2-3 lidi). Jak název napovídá, je to taková skála, z který je údajně tuze fešnej výhled.  Těžko říct, protože chlapi pochystali entrance fee a my máme hroznej budget, takže smůla a kocháme se jenom z kopce. Moc krásný.

Následně čekujeme městečko, v kterým snad není jedinej nebarevnej dům, a dáváme grandiózní oběd. Naše první seznámení s truchou (ryba nějaká), kdy jsme ještě netušili, že zanedlouho to bude naše jediná kulinářská možnost po mnoho dní. Drandíme sem a tam všema těma uličkama a okolní přírodou až do večera.

Výbornou zábavu nabízí sledování zip-line, který tam maj na kraji jezera – poněvadž ta část, která je na konci a která slouží ke zpomalení/zastavení jedoucí osoby je nějaká divoká a nevypadá ani trochu bezpečně. Jakoby takový žíněnky, ale asi ten systém nemaj moc vychytanej, jelikož osoby řítící se vyšší rychlostí málem nezastaví ani po nárazu do třetí (a poslední) žíněnky a spíš to vypadá, že si zlomí vaz a rozsekaj ksicht. Zděšené tváře účastníků a zoufalé výkřiky dodávají celé show šťávu. Po asi pěti minutách sledování, už jsme schopný odhadnout, zda daná osoba jede příliš rychle a jak moc tedy bude závěr jízdy napínavý. Žůžo!

Po sledování západu slunce nad tou skálou slavnou přichází noční dramata. J pobíhá do koupelny každých 20 minut a postel na který ležím je snad z bakelitu nebo co a strašně šustí a ani jeden z nás teda nespí. Nicméně jsme oba přežili a ráno vyrážíme (tentokrát v pohodlnějším buse a s kuframa v zavazadlovým prostoru) zpátky do Medellinu a psychicky se připravujeme na velice cestovní den.