Další destinací je Da Nang. Jsme tu sice primárně kvůli jinému městu, ale při rozhodování kde se ubytovat padla volba na Da Nang a rozhodně to bylo dobrý rozhodnutí.
Díky těm naším nočním přejezdům docela šetříme čas a do nových destinací přijíždíme ráno raníčko a můžeme se tedy celí rozlámaní a unavení ze sleeping busů hnedle vydávat na další výpravy.
D a L byli tentokrát nějak víc rozlámaní a šlofíček tedy pro ně byl jasnou volbou. My zatím s Barýnkem vyrazily obhlídnout pláž, kterou máme hned na druhé straně hotelu. Docela nás překvapilo, že ačkoli je pláž srovnatelně fešná s tou v Nha Trang, tak tu nikdo není. Jakože vůbec nikdo. Da Nang je veliké město a tak nás absence plážovejch lidí celkem šokovala. Co je ale hlavní, tak to vypadá, že jsme se nadobro zbavili ruštiny. Nikde žádný nápisy, nikde žádní podivní lidé v nátělnících a takových těch východních modelech, pecka.
Dáváme si teda kafíčko a válíme se na paloučku mezi palmami.
Opalovací krém ale pořád nemáme a tak se žádnej plážovej den konat nebude. Jdeme teda zburcovat D a L a po zapůjčení motorek vyrážíme do jakéhosi komplexu, kterej na nás google pochystal jako jeden z prvních odkazů na dotaz co tu dělat (naše nepřipravenost je stále na stejné úrovni, možná dokonce horší).
Je to jakejsi chrámovej a jeskynní komplex, kterej je ale tak záludně schovanej v kopcích (který tam jsou zničeho nic, což je poměrně bizarní, páč zbytek města je uplná placka a pak tam najednou maj nějaký asi tři avatarský kopečky). Dá se tam vyjet nějakým výtahem,ale my šetříme a tak se vydáváme na stovky a stovky schůdečků. Všude davy lidí a navíc je to celkem kardio. Chrámy takovej průměr (přecijenom, po Dalatu už máme laťku nastavenou někde jinde), jeskyně temný a vlhký (nečekaně) a do toho všude nějaký lození po skalách. No každopádně tam drandíme celý odpoledne.
Navíc tam maj venku všude nějaký prodejny těch obřích soch (hrozně toužíme někoho vidět to kupovat, jak by jako ty několikametrový sochy vezli na skútru), který nám lehce připomínaj takový ty stánky s trpaslíkama a dalšíma věcma u německých hranic, jenom tady je to trošku monstróznější.
Ještě se pak snažíme vjet do jakejchsi jinejch kopečků (na druhý straně zálivu maj zase takový podobný kopečky jak v Nha Trangu), ale nějak nevíme kudy kam a navíc už se šeří a všude je stín a tak. Aspoň se teda zastavujeme u nějaký obří sochy (jak jnak tady), která dohlíží na celej záliv (skoro jak ten ukrutnej ježíš, co měli v Nikaragui v San Juan del Sur, ale ne tak děsivá). Zase u toho maj nějaký ty budhistický budovy, ale my nemáme čas a tak se kocháme jenom schodištěm (teda já se kochám, děsně se mi tam ten dračí motiv hodí).
Při lovu na večeři vjíždíme do města, který samo o sobě je docela marný a nikterak fešný. Navíc nemůžeme najít žádný pořádný jídlo a tak si s Barýnkem aspoň na chodníku dáváme takovou tu jakoby korejskou palačinku ve tvaru ryby, kterou tu maj plněnou jak sýrem (och!) tak i těma jejich pálivejma věcma a je to hrozně dobrý a dáváme si asi čtyři.
S Barýnkem pak ještě dáváme procházku k tomu jejich slavnýmu mostu (pani co nás krmila v klášteře v Dalatu nám o něm povídala), kterej je jakože tuze dračí. Cestou ale zjišťujeme, že mostů maj víc a dost si tu potrpí na všelijaký osvětlení a blikání a všechno a my se nemůžeme vynadívat (a vynafotit). Tisíce barev, samý blikání a my nevíme kam dřív.
Celkově ta promenáda kolem řeky je dost famózní a taková moderně prostorná. Když se asi po hodině konečně dostáváme k dračímu mostu, tak nás tam D a L nabíraj na motorkách a cestou na hotel ještě zastavujeme u dračí hlavy (my předtim byly na druhý straně, u ocasu, víme).
Jo a nemůžu nezmínit náš epesní úlovek. Cestou k mostu jsme s Barýnkem natrefily na stáneček s krutopřísnejma rouškama a byly jsme jasný. Už jsme tím pádem poměrně lokální (a to ještě netušíme, jak moc se nám roušky budou v následujících dnech hodit), dost stylový a hlavně chráněný před všudypřítomným smogem. Tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat