Naše středoamerické dobrodružství právě začíná.
Panama. Už samotnej přílet byl dobrodružnej, vzhledem k přistávání
na jakési bývalé americké základně (takže jako jsme malonko přišli o ty
slibovaný jakoby newyorský panoramata, ale aspoň jsme si přistávali pěkně přes
vodu, hnedle na kraji pralesa), kdy já docela trnula, že na to někdo určitě
přinde a začnou po nás střílet.
Trošinku jsme vypsychovaní z imigračního, jelikož při
pečlivém googlovaní jsem zjistila, že jako chlapi vyžadujou letenku do země
trvalého bydliště, 500USD cash na osobu a možná očkování proti žlutý zimnici.
Ani jedno nemáme. J teda má letenku, ale to je asi tak šecko. Tím, že to není
letiště, tak je to fest pofiderní – taková jedna místnůstka, kde maj asi čtyři
kukaně s úředníky a plakáty o nějaký chorobě a o tom, že pokud jdeš za
prací nebo co, tak ti tu najdou love of your life. No to bych ráda viděla teda!
Když na nás konečně asi po půl hodině přijde řada, tak se vratkým krokem
blížíme k nepříjemně se tvářícímu pánovi, kterej neztrácí čas formalitkami
a hnedle na nás doráží, že jako co ty letenky. Tak to nějak onačíme, já mám
něco přichystanýho a na rozdíl od Kolumbie, kde s tim měli velkej problém,
pánovi to tady stačí. Uff. Trošku vyzvídá, kde jako budeme bydlet a J není
schopnej najít tu adresu toho hostelu, ale nějak to opět onačíme. Očkování ho
nezajímá, ale 500 dolarů teda jo. Jelikož jsme počítali s tím, že to
případně vybereme z ATM, tak jsme relativně klidní, teda až do momentu,
kdy nám dochází, že na tomhle rádoby letišti žádný bankomaty nebudou. Pánovi
tam teda máváme kreditkou, že jako money money, jemu se to vůbec nelíbí, ale
nakonec nás pouští. Docela štěstí, neboť šici lidi okolo, i místní (což už
vůbec nechápu, kde by vzali tolik peněz) tam vytahujou ty svazky dolarů. Pak si
ve vedlejší místnůstce posečkáme na kufry jezdící na asi pětimetrovým pásu,
projdeme nějakým dalším scanem, opět nás někdo buzeruje kvůli chatrně vyplněný
kartičce a chybějící adrese hostelu a už jsme venku. Juch.
Vrhá se na nás smečka taxikářů a my nevíme co dřív. Jelikož
nevíme uplně kde přesně jsme (já teda mapu viděla, a vím, že na západ od města
jakoby, ale to je tak celý) a hlavně nemáme peníze žádný. Hrozně jsme to
nevymysleli a máme asi dva dolary. Nakonec nás asi sedmej taxikář v pořadí
uhnal a my odevzdaně nasedáme a necháme se vézt k bankomatu. Bankomat je
klasicky asi 30s od letiště a nám je jasný, že nás zase přechytračili. Navíc to
tu maj nějaký pomatený, kdy jakože oficiální měna je Balboa, ale používaj se tu
dolary, který maj kurz 1:1 a jenom vlastně mince maj jinačí, takže žádný Balboy
beztak neexistujou. Po asi dvaceti minutách už kroužíme naší čtvrtí a hledáme
modrej hostel. Dáváme Casco Viejo čtvrť, která je jakože údajně nejfešnější a
historická a šecko. Je pravda, že to tam maj hezoučký, ty baráčky a tak.
Co je však nevětším šokem, jsou ceny. Všichni nás cestou
varovali, že jako Costa Rica je drahá, ale ouha, nějak se zapomněli zmínit, že ani
Panama není zrovna levnou zemí. Hlavně po Peru nás to dost rozsekává, kterak je
šecko šíleně předražený a navíc nemůžeme najít žádný naše almuerza ani jiný
levný ňaminky a vypadá to dost tragicky pro nás. Hostel máme docela drahý a
navíc tam maj ukrutně nastavenou klimu, kdy skoro mrzne a J hned od druhýho dne
stoná. Prvně to teda nevíme, neboť když se tam ubytováváme, tak nejde elektřina
a rozverný postarší Američan na recepci nás uklidňuje, že to bude tak do
hodinky zpátky. Jo, to jsme jim to ještě věřili. Maj tu totiž v Panamě (a
potažmo celé Střední Americe, jak nás pani z Norska na pokoji upozornila)
takovou specialitu, kdy jakože jim ta elektřina vypadává skoro pořád. Což je
hrozně roztomilý, neboť nejenže si logicky člověk nemůže rozsvítit (a jako chodit
na záchod s mobilem si asi jen tak nezvyknu, pořád mi to padá), wifi
nefunguje, ale hlavně, neteče voda, což speciálně na záchodech společnejch je
dost prekérní. Jelikož moc nevíme co dělat, tak se rozhodujeme vyrazit na
obhlídku okolí, že to určo mezitím chlapi zprovozní. Nutno podotknout, že
elektřina nefunguje v celý čtvrti (a kdo ví, možná v celym městě,
vůbec by mě to nepřekvapilo). Pár míst má generátory (většinou drahý hotely a
nebo nějaký místní obchodníci, kteří už jsou asi vybavení). Lidi vypadaj, že je
to vůbec netrápí.
Okolí je fešný, baráčky malebný, výhledy na skyline ucházející.
Po asi čtyřech hodinách (elektřina furt nejde) se vydáváme kamsi na večeři a
trneme, že jako jak budou vařit. Ale zjevně to není žádný problém, vaří se
všude. Pak už se stmívá a bez pouličních lamp se malonko bojíme a uháníme
zpátky na hostel. Jsme totiž na kraji takový pochybný čtvrti a jak se druhej
den dozvídáme, tak je to jedno z nejhorších ghett tam. Na hostelu pořád
tma a šecko se to spouští až někdy pozdě večer (a my teda objevujeme tu
ukrutnou klimu, která na nás valí asi 5 stupňů). Jak jsme celí uondaní po
předchozí probdělé noci, tak jdeme spinkat brzo. Já měla postel nahoře (páč
jsem nabídla J, že může bejt dole, i když oba preferujeme obvykle ty spodní
postele) a tím jsem udělala nejvíc dobře, neboť aspoň jsem měla nahoře teplejc
a s teplákama, mikinou, šálou a všema dekama mejma jsem tu noc nějak
přečkala. Ne však J, kterej už ráno vypadal nějak divně a pak po snídani
povidal, že to asi nedá a ať jdu sightseeingovat bez něj. Jelikož nemáme kde
spát večer, tak on bude sedět na gauči a něco hledat a pak se uvidí.
Mám jakousi mapu a vydávám se pěšky, že si jako užiju těch
výhledů. Plán to je sice hezkej, ale nějak chlapi pochystali ukrutný vlhko
(včera se to relativně dalo) a jak je tu asi 35°C, tak to není zrovinka moc
příjemný a ze mě leje už po pěti minutách a klouže mi foťák po zpocenejch
prstíčkách. Dramata. Jinak teda maj kolem vody takovou jakoby promenádu, což je
asi nejhezčí místo z celýho Ciudad de Panamá, jak posléze zjišťuju. Maj to
udělaný jakože pro sportovce, takže se tam dá drandit i na kole, na bruslích a
občas maj kolem nějaký posilovací stroje a kurty šeliaký. Upřímně si ale moc
nějaký sportování představit neumim v tom počasí tady. Ale jinak je to
dost takovej šok, všechny ty mrakodrapy a šecko. Co maj taky vychytaný je wifi,
kterou člověk chytne na docela dost místech, což je velice convenient.
Podle mapy se chystám na nějaký kostely a tak, ale nakonec
se nic moc nekoná (jenom jeden nějakej kostel) a jakmile se dostanu do ulice za
mrakodrapy (celá ta část u vody jsou mrakodrapy), tak je to rázem ne zrovna
fešný a hlavně mi připadá, že drandím stovky kilometrů a nemaj tam moc přechody
a já nevím vůbec. Mezitím se jim spouští slejvák (každodenní průtrž mračen),
před kterým se schovávám u luxusních obchodů, a pak při asi hodinovým
poprchávání se snažím skotačit různě pod střechami. J už mě nahání, že ať se
vrátim, že furt nemáme kde bydlet a jelikož už mi nevěří, tak nesmím být venku
po západu slunce. Stavuju se teda na rychlý papu, ale mezitím se spouští další,
tentokrát ultimátní, slejvák a pan vedoucí restaurace povídá, že mě v tuhle
hodinu žádnej taxikář do Casco Viejo nevezme (je to totiž docela z ruky,
jak kdyby na konci ty promenády, za rožkem) a já nevim kterak ty busy a navíc
jak leje, tak ani nevím kam jít. Číhám na nějaký pumpě asi půl hodiny a
skutečně, žádnej taxíček mě vzít nechce, páč je rush hour a doprava se skoro
nehýbe. Vydávám se teda kamsi (ani netuším kde jsem, ale tak nějak mám pořád
představu, kde je asi tak voda a mířím teda tam). Jelikož se mi ani u vody
nedaří sehnat taxíček ani bus, tak se vydávám těch x kilometrů opět pěšky. Naštěstí
už prší jen tak normálně, takže mám kabelku zabalenou v igeliťáku, aby mi
foťák a mobil neomokl a drandím. Je to ale dost daleko a za hodinu a půl tam
ještě pořád nejsem a už se stmívá. Nasazuju teda veliký tempo a k hostelu skoro
dobíhám, těsně po západu slunce. Pořád nemůžeme najít žádný ubytko, ale nakonec
nám někdo radí jakejsi pochybnej hostel o dvě ulice dál, kterej vyrážíme obhlídnout
(je fakt děsivej, bydlíme v nějaký venkovní chodbě za plechem, pokoj smrdí
čerstvým nátěrem a celý je to dost hrůzostrašný) a jelikož nemáme na výběr a do
města by byl taxíček moc drahej, tak to bereme. Ale aspoň nemaj klimu (a ani
wifi teda, ale tak na recepci se něco chytit dá).
Žádné komentáře:
Okomentovat