Jsme velice akční a i přes každodenní deště to hrozně chceme
objevovat tam to okolí, ale nechce se nám moc šéfovat nějaký ty tours a mně se
teda konečně povedlo protlačit ten nápad se zapůjčením bicyklů.
Brzkej start se nám malonko zpomalil asi dvouhodinovou
snídaní a už je najednou poledne. Zapůjčujeme kola v jakési pochybné „kanceláři“,
kde se asi deset minut vůbec nemůžeme dovolat obsluhy, ale jelikož maj jakousi
akci, že jako druhý kolo za půlku, tak vyčkáváme. Kola tam teda mají už jenom
dvě, takže nějaký vybírání se nekoná a já dostávám to růžový. Jenom teda se nám
malonko ty kola zdaj nějaký divný, ale nedbáme. Velice vyrážíme kolem ostrova a
jen co vyjedeme z městečka, tak můžeme naplno ocenit širokou škálu zvuků,
kterou obě kola disponují. Je to nějaký divný a J mi povidá, že mám prej
vyfouklý zadní kolo, ale opět nedbáme a drandíme dál. U druhé fotící zastávky
to však přišlo a když se J rozjel, tak se mu přetrhnul rezavej řetěz a měl po
srandě. Snažíme se to nějak vymyslet, ale s přetrženým řetězem toho člověk
moc neudělá a já ho na kole utáhnout nezvládám a pořád přepadávám a vjíždím do
křoví. Nakonec se nám zadaří sehnat taxíček a J teda nakládá kolo a nasedá a
jede do města zpátky. Já si to drandím na kole, neboť by se to všechno do auta
nenaskládalo. Pani v půjčovně ani nevypadá moc překvapeně a účtuje nám
jenom jednu hodinu (já teda čekala, že to bude zadarmo, když nám akorát
způsobila komplikace, ale ne). J se moc na další dobrodružství netváří a navíc
se připozdívá, ale nakonec míříme do jinačí půjčovny a dostáváme bicykly
festovní a vyrážíme teda znovu.
Jen co se dostáváme za ten bod, kde se to první kolo
polámalo, tak na nás číhá další nemilé překvapení, a to v podobě silnice,
která prostě skončila. Trošku nás to mate a nevíme teda, neboť po pláži se nám
jet nechce, ale nějací lidé na ATW nám povídaj, že to je jediná možnost a že to
není tak špatný a že když to bude špatný, tak holt kolo potlačíme chvíli.
Vydáváme se teda na dobrodružství v podobě protáčejících se kol v písku.
Po chvíli mi to připadá jako děsná sranda, ale J můj optimismus ani krapet nesdílí
a hrozně mě sprdává, že si to nějak moc užívám, zatímco on trpí.
Je to docela exotický, drandit si tam tak na kole na takovým
uzounkým pruhu písku, hnedle vede vody a občas tam maj palmy a je to náramně
kochací. Už si řikám, jakej to je panečku fešnej výlet, když tu ouha, i ta pláž
nějak skončila a je tam jakési ústí řeky a vypadá to, že není jiná možnost, než
to projet na těch kolech. Moc se nám to ale nepozdává, nevíme jak je to
hluboký, jestli vůbec to jde projet a já navíc mám tenisky a nechci si je
namočit. Vidíme z druhý strany ale projíždět taxíček a tak se rozhodujeme,
že to dáme. Já hážu botičky na nosič a dávám si velikou masáž nohou. Trošku
krize, neboť tam byly kameny pod vodou a já se v půlce šprajcla a málem jsem
přepadla do vody, ale nějak se to celý vyrovnalo a po chvíli už jsme zase na
souši. J už je teda nadmíru vytočenej a zase si hrozně umanul, že jsem to
určitě všechno předem věděla a pokoutně jsem ho přechytračila, že jako pojedeme
na klidnej výlet a místo toho nějaký brodění se vodou a jízda v písku a já
navíc vypadám, že si to náramně užívám a on teda si to neužívá ani malej krapet
a chce jet zpátky.
Ještě nás pak čekaly nějaký kopce do toho (už taková terénní
cesta kamenitá jakože), kdy já už měla rozedřený nohy, z toho jak jsem
pořád jela bez botiček a navíc všude byly samý kaluže a my byli celí od bahna
ohození.
Po asi dvou a půl hodinách jsme se konečně dostali do cíle
(mělo to trvat hodinu a půl, nevim teda, kde jsme se tak crcali), kterej byl
velikým zklamáním, neboť to byla akorát vlastně předražená restaurace s pidi
barem a slibovanej bazén byl za poplatek a nikde nic nebylo a my jak jsme byli
celí pomalí, tak jsme měli jenom 45 minut a už jsme zase museli se nazpět
vydat, abychom stihli vrátit kola.
Cesta zpátky byla stejně napínavá, mě už začínaly fest bolet
celý nohy (nejen chodidla) a když sem to J povídala, tak mi odseknul, že jeho
bolely nohy už když jsme byli 5 minut za městem a že já jsem beztak vytrénovaná
z toho mýho ježdění v létě do práce. No nevim nevim, já nejsem
vytrénovaná nikdy a on je tu známý sportovec, tak se mi to nějak nepozdává,
celý to skučení. Jenom teda ta pasáž, kde se to krosilo přes vodu, byla cestou
zpátky nějaká větší (asi příliv) a já tam měla malý komplikace, kdy mě strhnul
proud a přestaly se mi točit kola a já strašně panikařila. Jinak už jsme to pak
šecko zvládli a v půjčovně jsme byli půl minuty před zavíračkou. Uplně
akční den jakože!
Jelikož už se rozhodujeme, že teda budeme brzo odjíždět
(neuvěřitelně se to město zaplnilo den po Vánocích a všude je ukrutně plno,
žádný ubytko široko daleko a je to trošku moc na nás už, šecky ty davy), tak si
na poslední den ještě plánujeme, že teda dáme tu celodenní tour, aby se
neřeklo. Moc nevíme kam chceme jet a než se vůbec dostaneme k těm všem
tour operátorům, tak už nás jakejsi naháněč odchytává a cosi nám vnucuje a my
mu na to teda kejváme, i když je to hrozně drahý. Nasliboval totiž delfíny, pak
nějaký papoušky, tři různý ostrovy, sloths, nejslavnější pláž tam a ještě
šelijaký další věci a já to hrozně šecko chci.
Jelikož už loď odplouvá, tak musíme hrozně popoběhnout a
šecko je to neskutečně chaotický a my ani nevíme, esli sedíme ve správný
lodičce a už se vyjíždí zase. Už jsme skoro vyjetý, když tu najednou někdo
zastavuje loď a povídá, že esli jako jsme my dva platili. Nevim přesně jak se
to přihodilo, ale nějak J řekl že jo a tím nám nastalo celodenní drama. Oni se totiž
přeptávali komu a my najednou nevěděli a jediný co bylo jasný, že teď už se
musíme držet tý naší verze. Tak povidáme, že tomu takovýmu týpkovi tam a
jelikož se hrozně spěchalo, ta nás teda nechali odjet, i když se jim to
nepozdávalo. Já teda fest trnu, neboť mi lhaní uplně moc a nejde a všichni na
mě obecně velmi rychle poznaj, že neřikám pravdu. J je naopak ostřílenej a
hrozně do mě hustí, že se nesmim hlavně rozbrečet a prozradit nás, že teď už
jsme v tom až po uši. Myslíme si, že to už teda je za námi, ale ouha. Jen
co dojedeme do zátoky, kde měli být ty delfíni, ale jelikož tam bylo dalších
asi čtyřicet lodiček s tours jinýma, tak žádnej div, že ani jeden delfín
se neukázal (já být delfínem, tak sem nejvíc poděšená, fakt to bylo otřesný jak
tam všechny ty lodě kroužily), tak náš kapitán přijíždí k jiný lodi a
někdo mu tam pomáhá s překladem (neboť opět nikdo neumí anglicky) a my
teda povidáme tý osobě z druhý lodi, kterak jsme platili takovýmu tomu
týpkovi a že nechápeme, co je za problém. Nikdo nám to moc nebaští, ale tak zatím
se nic neděje.
Další zastávkou byla jakási restaurace na ostrově, kde si
musíme objednat oběd a nutno podotknout, že ceny jsou teda fest přemrštěný. Trošku
se tím teda uklidňujeme, že jelikož zaplatíme víc za oběd než za tour (tour
byla 25 USD na osobu), tak je to vlastně šecko v pořádku. Z restauračního
ostrova odjíždíme a následuje půl hodiny šnorchlování, kde ve vodě nic není
vidět, J do vody ani nejde a jedinou zábavou nám pak jsou tři velice tlusté
ženy, které se nemůžou vyšplhat zpátky na loď a jedna nás málem překlopila.
Vypadá to totiž, že kromě nás se snad šici znaj tam, nějaká rodinka to je, a
všichni velice popíjejí.
Pak jedeme zase do tý restaurace, kde ale i přes objednávku
víc než před hodinou ty jídla pořád nejsou hotový a my ztrácíme nervy. Nakonec
je to taková pidi porce ještě a J má hroznej hladík. Další zastávkou mají být
nějací exotičtí ptáci, ale je tam jenom jeden v nějaký klícce a pak jeden
papoušek co žere nějaký zrní z podlahy a jelikož prej spěcháme, tak to už
stačí a jedeme dál. Dost už nás začíná ta tour štvát a to jsme ani neplatili.
Další zastávkou má být slothí ostrov (lenochodi, nebo jak se jim
říká), jenže parkujeme někde ve vodě dost daleko od břehu, takže já ani nikam nedohlídnu
a navíc to vypadá, že tam nic není, neboť nikdo nic nevidí a po deseti minutách
teda zase s nepořízenou odplouváme. Fakt pecka.
Následuje red frog beach, kde, aby toho málo nebylo, musíme
navíc ještě platit vstupný a pak se musíme prodírat džunglí a pláž je taková
nejapná a obyč a my ani nemáme čas a po půl hodině už máme zase bejt u lodi.
Původně jsme plánovali, že se tady jako ztratíme a pak pojedeme shuttle lodí
zpátky, abychom se vyhnuli dalším dramatům s neplacením, ale nějak jsme se
uklidnili a necháváme to na té tour. Jenže ouha, u lodi jsme jediní (kromě
kapitána, co tam spí) a ptáme se teda, že kdy ten sraz měl bejt a on povidá, že
teď. Po půl hodině, kdy tam jsme pořád jediní, se kapitán někam vydává a
nechává tam jenom poskoka s námi a moc teda nevíme kam šel (asi do toho
baru co tam někde byl v džungli), ale ve výsledku tam čekáme hodinu a
třičtvrtě a to už nám teda fest tečou nervy, páč zaprvý už chceme zpátky a
navíc kdyby nám to bejval řekl, že máme ještě teda čas, tak jsme mohli jít
zpátky na pláž (ale to jsme se báli, páč to je na druhý straně ostrova a asi
15minut chůze). No fakt otřesný.
Zase se nás někdo vyptává na to placení a my už fakt nevíme.
Když se konečně dostáváme zpátky na náš ostrov, tak už jsme nejvíc vyčerpaní a
s nervama v prčicích. Jenže prekérka, počíhali si tam na nás šici ti
bouchači z tour agentury, že prej jako musíme zaplatit zase, neboť nejsme
napsaný na papíru, kam píšou pasažéry a platby a my opět vybalujeme tu
historku, kterak to bylo celý uspěchaný a akorát nás někdo nahnal do lodi (což
je pravda, my ani nevěděli, jak nás ten borec jeden tlačil, že tam někde bylo
nějaký okýnko administrativní) a že jsme platili takovýmu týpkovi menšímu s pupkem
a kšiltovkou (to už teda pravda pochopitelně nebyla vůbec, ale J to nějak
vymyslel a celej na to byl pyšnej). Po asi 40 minutách handrkování, kdy už to
teda vůbec nevypadá dobře a já už jsem na pokraji nervovýho zhroucení, páč
tohle absolutně nedávám takový stresy, tak nás nějakým zázrakem pouští a
hulákaj na nás, ať vypadneme. My jsme malonko paranoidní a dáváme si pořádnej
okruh po městě, že jako kdyby nás někdo sledoval, aby nevěděli, kde bydlíme. J
si hrozně libuje, kterak to byla nejlepší část celý tour a potažmo celýho dne,
to neplatící „nedorozumění“ a já se pořád ještě třesu jak osika.
Na hostelu pak balíme saky paky a jsme rádi, že jsme to i
původně plánovali, ten odjezd na další den, neboť teď bychom stejně museli
zmizet. Bocas del Toro, velikej adrenalin.
Žádné komentáře:
Okomentovat