Playas II

... V prvních dnech (ještě před velikým stonáním) vyrážíme na pláž, a jelikož jsme socky, tak si nekupujeme sedátka se slunečníkem, ale válíme se v písku na hotelových ručnících a během 3 minut zjišťujeme, že to nebylo moc chytrý rozhodnutí, neboť máme písek všude. Doslova. Hlavně mezi zubama a v uchu si to moc užívám. Největší plážovou atrakcí (teda hned po tom, co sem si něco vrazila do nohy v moři a přes všechen ten písek sem ani nebyla schopná to zkontrolovat) je borec, co drandí po pláži sem a tam v obří nafukovací kosatkou a já ji hrozně chci a J mi jí nechce koupit.

Návštěvu pláže opakujeme ještě v závěru pobytu (když už jsme dostonaný) a tentokrát platíme za sedátka a slunečník, ale opět nás přechytračili, neboť sedátka nejdou položit uplně - jsou to nějaký plachty na dřevě -  a nedá se tam teda ležet na pupíčku a musim stejně na zem.

Cestou z pláže se stavujeme na papu v jedný z těch plážových restaurací (konečně se nám po všech těch týdnech povedlo sehnat tu locro polívku, která je tak strašně typická, že ji člověk absolutně nikde nevidí) a při rozhodování o restauraci (je jich tuna a navíc ještě v rámci „budovy“ jich maj třeba 6) na nás neskutečně divoce mával číšník s tunou bižuterie, kytkou v culíku a dámských kalhotách. Jasná volba. Většina míst má totiž takový ty naháněče, co strašlivě mávaj meníčkem a lákaj lidi dovnitř. Občas je to fakt sranda pozorovat, páč na člověka mává třeba pět lidí stojících vedle sebe a všichni se můžou přetrhnout. Tak hrozně nás borec dostal, že jsme k němu zašli ještě druhej den.

Nezapomenutelnou událostí je i návštěva cirkusu. Hnedle někdy zkraje si tak stojíme na ulici a kolem projíždí auto divoký s balónkami, týpek vyskakuje a cpe nám jakýsi leták, že jako cirkus je tu a s tím letákem dostaneme slevu.  Jako vždy nemáme žádný plány, tak si řikáme, že tam asi zajdem. J snad nikdy v cirkuse nebyl a má nějaký naivní představy. Za veliké pomocí místních cirkus nacházíme, kupujeme vstupenky v pochybným okýnku, kdy týpek prvně zmizel s naší 20dolarovkou, až jsme si mysleli, že už ho nikdy neuvidíme, ale asi po 15minutách se odněkud vynořil, i s lístkama.

Cirkus sám byl velice pikantní záležitostí, neboť jediným zvířetem byl jakejsi pudl, kterýho navíc málem uškrtili na vodítku, jak se ho snažili tahat dokola, aby to vypadalo, že tam jako dělá nějaký akrobatický věci. Následně ho donutili šplhat kamsi po žebříku a to bylo celý. Měli tam nějaký asi pětiletý děti, provádějící akrobacii na laně a vypadalo to dost divně. Cirkus samotnej byl potrhanej (jakože to šapitó), sedátka špinavý, smrdělo to močí a publikum bylo převážně složeno z rodin s dětmi – což jako není nic nečekaného - ale vzhledem k tomu, že to celý začalo až někdy v deset a jelo se ještě o půlnoci, tak jako já už bych dávno spala v tu dobu, kdyby mi bylo šest.

Pořád jsme čekali na toho tygra a polárního medvěda, co měli venku vyobrazený, ale nějak se to nekonalo. Místo toho se tam nahnal podivnej akrobat v leginovitém overalu se zvířecími vzory, kterej ale už byl zjevně za zenitem, páč museli zhasnout skoro šecky světla když se tam začal prohánět po laně, asi aby nikdo neviděl, jak mu to nejde.

Nějakej pupkáč tam hopsal na trampolíně, ale taky mu to moc nešlo. Ani vrhání nožů (na který se J tuze těšil) se nekonalo, ani nikoho neřezali vejpůl. Na závěr se tam nahrnul jakejsi klaun, kterej se prolamoval v kolenech a nutil lidi tancovat a celý to bylo dost patetický a J se několikrát snažil odejít, že jako todle von nemá zapotřebí a že si nepamatuje, že by si bral nějaký drogy předtím a že teda nechápe, proč vidí to, co vidí.

Nutno podotknout, že já sem si to náramně užívala šecko. Ani ne tak kvůli cirkusu samotnýmu, ale kvůli týpkovi, co tam prodával hotdogy (nebo co to bylo), neboť ten byl ultimátní, a jak J podotknul, retardovanej. Týpek totiž měl takovej jakoby velikej tác plnej těch hotdogů a jeho prodejní styl byl the best ever. Spočívalo to v tom, že se vytipoval lidi (asi ne úmyslně) a těm pak po celej večer cpal ty hotdogy do obličeje (doslova) a oni se ho snažili odhánět, ale on vůbec nedbal. Když se ten incident opakoval asi potřetí, tak jsme si začali řikat, že asi něco není v pořádku a pak při každým dalším kole (přibližně každých 10minut – kromě scény s trampolínou a pupkáčem, která ho natolik nahecovala, že se snažil s tim tácem nacpat pod trampolínu a zapomněl na šecko ostatní) jsme si to nejvíc užívali, páč jsme přesně věděli který 4 skupinky lidí se vydá obtěžovat.

Po většinu času jsme netušili co se děje, protože to bylo buď celý až podezřele bizarní, a nebo proto, že účinkující hovořili španělsky. V jednom momentě se mi skoro povedlo nastrčit J na pódium, aby soutěžil s desetiletými chlapci v jakési pochybné soutěži, ale on to nějak v poslední chvíli prokoukl a snažil se to celý španělsky zaonačit a šici se hrozně smáli, takže si myslím, že ten klaun si z nás dělal šoufky a my klasicky nic nerozuměli.

Circus de Kiko byl zakončen velikým fotografováním a rozdáváním autogramů samotným Kikem (jak jsme vyzjistili, Kiko byl ten klaun co měl syslí tváře a podlamovaly se mu kolena) a lidi strašlivý fronty tvořili a já taky chtěla foto tuze moc, ale J mi to nedovolil. Veliká chyba, jak jsme se později dozvěděli!!

Pravidelnou „zábavou“ se překvapivě stala návštěva shopping centra. Ne že by to byla nějaká velká mall, ale byla fest moderní (takže jako pěst na oko, vedle pláže, na konci hlavní třídy, vedle všech těch bambusových domečků a pochybných hotýlků) a J si tam hrozně musel zajít na burger z Carls Jr. A hlavně to bylo šecko strašlivě vánoční, neboť ve food courtu pouštěli koledy.

Při druhé návštěvě jsme odhalili v supermarketu grilovaný kuře a samozřejmě jsme se vůbec neudrželi a celý to nakoupili (i přesto, že tu kuře jíme skoro furt, nebo aspoň J skoro dvakrát denně) a k tomu nejlepší kafe v celý historii latinskoamerickýho výletu a aby toho málo nebylo, taky divnej sejra a ukradli jsme bagetu (která pochopitelně byla z celýho nákupu nejlevnější, ale při procházení kasou J trval na tom, ať se tvářim, jakože jsme za ní platili u kafe). No hrozný jako. Kuřecí výpravu jsme po pár dnech zopakovali, i když vůbec nevim proč, neboť kromě ceny, to byl docela propadák už při prvním pokusu – tuze moc jídla, šoufl nám bylo a tak a podobně. Nicméně bagetu jsme ukradli i napodruhé. Tentokrát už se nám nedaří to do sebe šecko nacpat a bereme teda igeliťák, že to jako dáme potulnej psům cestou, ale žádní psi se nějak moc nekonaj a když už se jeden koná, tak se J celej leká, že se pes moc blíží k němu (neasi, když mu hází maso). Zbytek masa hází po nějaký kočce, která vůbec nechápe, místo aby byla vděčná.

A aby tý kultury málo nebylo, tak se ještě nachomýtáme u jakýsi slavnosti, která čítá obrovský množství dětí, který tancujou nebo co a je to šecko velice barevný.