Původní plán byl zůstat v Canoa (Canoe, bůhví jak se to
skloňuje) asi měsíc a mít lekce španělštiny. Měli jsme tu být už před víc jak
dvěma týdny, ale nějak jsme se pocrcávali neplánovaně v Kolumbii a každý 3
dny posílali emaily Donovi (správce Sundownu), že jako se ten náš slavný
příjezd malonko opozdí.
Ovšem nic nejde podle plánu. Celej tedle trip je jedna velká
improvizace, kdy ani jeden z nás moc neví co a jak. Počínaje Kolumbií (kam
nejenže jsme vůbec neměli letět), kterou jsme měli prosvištět během 6 dnů
trasou Bogota – Medellin – Cali – Ekvádor a místo toho jsme tam drandili sem a
tam skoro 3 týdny.
Po probuzení vyrážíme podél pláže do vesnice (jakože fakt),
je to celý nějak daleko a nám dochází, že nejenže je Sundown drahej, ale lokace
je fest prekérní, páč kdo se má trajdat sem a tam třikrát denně pro jídlo.
Navíc tu nemaj taxíčky ani colectivos, jakože vůbec. Zkoušíme najít zmiňovaného
Miguela, ale nikdo neví kde by to jako mělo bejt (místo se má jmenovat Il
Tramonto, ale kdykoli to někomu řekneme, tak se ptaj esli hledáme Toronto, nebo
co). Canoa je plná Američanů, jelikož Ekvádor je teďka number 1 pro Američany,
jako lokalita na důchod. Je to docela psycho, páč to vypadá, že je tam víc amerických
důchodců, než místních. Vůbec, ale vůbec, z toho nejsem nadšená.
Celá vesnice je jaksi zaprášená, já se můžu upšíkat a ani se
mi to nepozdává moc celý. Je tu celkem dusno a představa měsíce tady není až
tak lákavá, jako se to zdálo předtím. Hlavní ulice je jakási písčitá prašná
cesta podél pláže, lemovaná hostely/hotely a z druhý strany bambusovými
domečky, který vypadaj jak pidi restaurace, ale jsou skoro šecky zavřený.
Nějakým zázrakem se nám po několika hodinách podaří najít
slavný Miguelův pozemek. Miguel však má siestu zrovinka, jak se dozvídáme od
Kanaďanů, co tam v jednom bambusovým domečku bydlí. Máme prej přijít za
dvě hodiny. Dostáváme od nich tipy na další ubytovací možnosti. Šecko je to
fest ohavný a po třetí návštěvě u Miguela ho konečně potkáváme (mezitím jsme
tam potkali i tu střelenou Francouzku z busu), očíháváme možnosti a
domlouváme stěhovaní na další den. Juhůů, aspoň je to levný.
Slavného Dona ze Sundownu jsem nikdy nepotkala. I přesto jsem si k němu vypěstovala silný emocionální vztah, neboť jsme tak pořád říkali celou dobu, že jedeme za Donem (a ne do Canoa, nebo do Ekvádoru, ale dycinky jakože za Donem). Trošku jsme
trnuli, kterak to zaonačit, když jsme tu měli tu rezervaci na měsíc (už snad
někdy ze srpna), včetně lekcí španělštiny, on nám chudák držel ten pokoj celou
dobu a teďkonc mu po dvou dnech pláchneme. J to nějak svedl celý na mě, že jako
kdesi cosi, ženská praštěná a že jedeme pryč. No, co už.
-----
Během pobytu dáváme „veliký“ výlety do San Vicente, což je
vedlejší vesnice, která však už má aspoň nějaký mercado, takže můžeme i nějaký
ty suroviny zakoupit. Jinak je to strašně ošklivý tam.
Další výlet byl do Bahíi, která se tvářila moderně, neboť
přes záliv vystavovala skoro mrakodrapy a šecko, ale po příjezdu veliký
zklamání, páč je to ošklivý, nic tam není a kromě toho plážového výběžku
marnost.
Samozřejmě jsme měli v plánu větší pocestování po
okolí, nicméně se to celý nějak zapomnělo, jak už to tak bývá.
..to be continued
Žádné komentáře:
Okomentovat