Playas I

Zmatkujeme s couchsurfingem, a nakonec jedeme trochu nadivoko do Playas. Nasedáme na moderní bus směr Guayaquil, abychom si po hodině a půl komfortu přesedli na jakýsi lokální špinavý bus, kde musíme stát víc jak hodinu v uličce, kde se tlačí asi padesát lidí a neustále se někdo cpe přese mě dál.

Po nekonečně dlouhý době si konečně půlka busu vystupuje, tak si nadšeně sedáme, jenom abychom po dalších 15minutách zjistili, že jsme opět přejeli naši zastávku (tu, kde si šici vystoupili) a pan průvodčí (blbec jeden) nás neupozornil dřív. Takže si vystupujeme někde u silnice kdoví kde.

Přes ulici je nějaký ubytko, ale nakonec se rozhodujeme, že bude lepší se dostat do města, neboť nikde v okolí nevidíme žádný papací možnosti. Stopujeme a pochybnej týpek nás veze do města a vysazuje nás u pochybnýho ubytovacího zařízení, který vypadá, že ještě není ani dostavěný a všude je prach a igelitový přehozy. Odoláváme a vyrážíme na obhlídku, ale mezitím nás staví ten týpek, co nás vezl, že jako peníze peníze a hrozně nás ožebračuje.

Velice trajdáme sem a tam, jsme z toho celý unavený a furt nenacházíme nic vhodnýho. Už se stmívá, a nakonec kotvíme v jakýmsi hotelu, kterej je z půlky staveniště a náš pokoj nemá okna, což je bezva, páč se tam dobře spí, ale na druhou stranu je to malonko depresivní.

Naštěstí máme velice vykutáleného uklízeče (prvně jsme mysleli, že je to paní uklízečka, ale pak jsme ošemetného pána spatřili na vlastní oči jednoho dne) – strašlivě přendává špinavý spodní prádlo a fusekle a věší je po pokoji a vůbec to tam celý aranžuje divoce.

Původní plán byl zůstat tu jenom pár dní, ale nakonec (ne tak uplně naší vinou) tu zůstáváme víc jak týden. Poněvadž a protože stonáme velice. J stoná zezačátku, už cestou sem a na mě to přichází po dvou dnech a stonám ukrutně. Čímž to ovšem vůbec neulehčujeme panu uklízeči, neboť já dva dny téměř neopouštím pokoj a on se tedy nemůže vkrást dovnitř a přendávat šecky věci. Jakmile se tam ale dostane, tak celej divočí a jeden den mi aranžuje knihu a přes ní mi motá sluchátka a brýle, a náramně to koresponduje s přebalem knihy. Rošťák!.

Ze začátku se snažíme hromadit ručníky, páč já si je chci šetřit na výpravy na pláž, ale pan uklízeč asi můj evil plan prokouknul a najednou nemáme ručníky skoro žádný. Navíc máme opět monstrózní klíč, takže ho necháváme na recepci a asi jsou tam z nás celkem nesví, páč zaprvý jsme beztak jediní hosté, zadruhý si to tam pořád prodlužujeme a snažíme se ještě víc ošolichat cenu (neúspěšně) a navíc málokdy opouštíme pokoj a když už se tak stane, tak zásadně nechodíme s J spolu nikam, ale pěkně separé.

Další pikantností jsou probíhající rekonstrukce, kdy nám sice pan recepční první den tvrdil, že jako ráno nic, ale ouha, pěkně o půl sedmý tam chlapi se sbíječkami naběhnou a dovádí skoro celej den. Takže jako bez špuntů se spát nedá vůbec. Navíc se nám tam nějak dostali komáři a i když jsme je začali chladnokrevně vraždit (a tímpádem nechávali krvavý fleky všude po pokoji a stěnách – pan uklízeč to asi moc neocenil a šoupal nám s kuframa), tak se nějak množí pořád a jsou to bestie, který si dycinky počíhaj a jen co zhasneme, tak vyráží na lov. Jednu noc už sem to absolutně nedala a utekla sem s hysterickým povykem do koupelny a seděla 4 hodiny ve sprše a mrzla, zatímco sem se snažila usnout, ale najednou bylo šest ráno, všude hrozný světlo (koupelna totiž okýnko na rozdíl od pokoje má) a já na prášky.

Jednou vyrážíme na kafíčko hnedle vedle hotelu a ouha. Moje klasická objednávka cafe con leche (s mlíkem, neasi) se zvrhává zcela uplně, neboť týpek mi donesl hrnek vařícího mlíka a pikslu s instantním kafem a vůbec nedovedl pochopit, že jako sem chtěla vodu, kafe a k tomu mlíko. Strašný dramata, kdy si nakonec musím objednat druhý kafe, tentokrát normální, což znamená, že mi donese hrnek horký vody a já tam teda šolichám s těma všema hrnkama a mlíkama a snažím se z toho nějaký kafe vyrobit, zatímco on na mě nevěřícně zírá, že co to jako má bejt. J se může radostí zbláznit, páč mu to připadá náramně humorný. Amatér si pije to zředěný americano, tak to má v pohodě. V závěru mi ještě uletěl špinavej ubrousek a nedopatřením se začal vznášet vevnitř v restauraci a přistál někomu na stole a to už sem fakt čekala, že to ten číšník dementní nedá.