Tentokrát nehrotíme odjezd už za rozbřesku, páč Kač stejně ještě musí na pochůzky do banky a do knihovny vytisknout ten náš "itinerář" o pěti řádcích, páč na papíře je to přeci nejvíc potřeba. Lehce po deváté (a po drobném nedorozumnění, kdy Kač se vyplašila, že auto na parkovišti není, páč já ho zatím přeparkovala před barák, páč už nám vypršel čas a nikdo teda nic neukradl) vyrážíme s naloženým kufrem a polštáři směr Quebec city.
Radost z toho jak drandíme nám ale moc dlouho nevydrží, páč se hned na kraji Toronta dostáváme do kolony, která se plíží průměrným tempem 10km/h. Asi tři hodiny si tam teda trénuju brzdu plyn.
Nic zásadního asi není třeba reportovat, cesta probíhala standardně až do Sur de Richelieu nebo co, kde vidíme jakejsi kopeček (rozuměj, všude je to tu dost placka a speciálně Kač je na ty kopce trošku zatížená), což nás malonko zneposedňuje a já teda exituju a Kač mezitím v průvodci zjišťuje, že to tam je vlastně velice malebná oblast a samé fešnosti tam maj podél řeky Sv. Vavřince nebo co. A vskutku. Fešácké městečko jak někde z Alp tam je pochystané a my tam číháme jak na řeku, tak na kopeček.
Rozhodujeme, že by to byl dobrej spot na večeři a vbíháme do místní pizzerie, kde zmateně objednáváme salát César v asi pěti světových jazycích a vytváříme, jak jinak, zmatky. Jsme totiž už v provinicii Quebec, kde s angličtinou člověk moc nepochodí, a naše kumulované znalosti francouzštiny čítají asi tak pět slov. Kač na ně spouští "hallo, salát César please", pani za pokladnou moc nechápe, panikaří a přivolává pomoc. My to mezitim ukazujeme na jídelním lístku a já, těžko říct proč, začínám mluvit španělsky. Nějak jsme si nakonec všichni porozuměli a my si po chvíli odnášíme igelitku s jídlem, že si to jako spapáme s výhledem u řeky. Ale ouha, salát césar s kuřecím masem je nějakej alternativní a hlavně neobsahuje žádné kuře. Po asi pěti soustech se nám začíná dělat trochu šoufl a Kač svojí dávku vyhazuje a okusuje na parkovišti papriku z kufru. Já krabičku optimisticky beru s sebou, jenom abych ji pak po dvou dnech nedotčenou vyhodila. Delikateska, no.
Za tři hodinky už jsme v Quebec city a divoce parkujeme před barákem naší první couchsurferky jenom abychom se dozvěděly, že nám dala špatnou adresu (a to nám ještě předtím dala špatné číslo, na které jsem jí dva dny psala sms a divila jsem se, že mi neodepisuje) - klasická Kanada, lidi jsou tu zmatení a zásadně dávají špatné adresy. Skutečná adresa je naštěstí jenom o asi pět ulic vedle, takže žádný velký drama.
Sophie vypadá mile, byteček je v posledním, čtvrtém, patře a my máme co dělat se tam vyštrachat (já mám obecně problém se kamkoli vyštrachat a Kač zase má ten svůj pidi loďák a asi dvacet tašek). Naštěstí jsme všechny tři docela unavený, dáváme teda jenom zdvořilostní pivko a uleháme za smradu kočičáku do peřin (Já sem vyfasovala pokojíček s mini postelí, neboť Kač se bála, že by z ní spadla a vybrala si teda prostorný gauč v obýváku, kde ale pohodlí je vykoupeno poměrně pronikavým smradem).
Radost z toho jak drandíme nám ale moc dlouho nevydrží, páč se hned na kraji Toronta dostáváme do kolony, která se plíží průměrným tempem 10km/h. Asi tři hodiny si tam teda trénuju brzdu plyn.
Nic zásadního asi není třeba reportovat, cesta probíhala standardně až do Sur de Richelieu nebo co, kde vidíme jakejsi kopeček (rozuměj, všude je to tu dost placka a speciálně Kač je na ty kopce trošku zatížená), což nás malonko zneposedňuje a já teda exituju a Kač mezitím v průvodci zjišťuje, že to tam je vlastně velice malebná oblast a samé fešnosti tam maj podél řeky Sv. Vavřince nebo co. A vskutku. Fešácké městečko jak někde z Alp tam je pochystané a my tam číháme jak na řeku, tak na kopeček.
Sophie vypadá mile, byteček je v posledním, čtvrtém, patře a my máme co dělat se tam vyštrachat (já mám obecně problém se kamkoli vyštrachat a Kač zase má ten svůj pidi loďák a asi dvacet tašek). Naštěstí jsme všechny tři docela unavený, dáváme teda jenom zdvořilostní pivko a uleháme za smradu kočičáku do peřin (Já sem vyfasovala pokojíček s mini postelí, neboť Kač se bála, že by z ní spadla a vybrala si teda prostorný gauč v obýváku, kde ale pohodlí je vykoupeno poměrně pronikavým smradem).
Žádné komentáře:
Okomentovat