Jak už jsme si mohly povšimnout večer, Asher je takovej maličko úlisnej kulišák, kterej se chová a vypadá jak starej mladej a neustále na nás má potřebu šahat. A aby toho málo nebylo, tak se rozhodl, že s náma bude 24/7 a nám se nepovedl vymyslet žádnej důvod, jak se ho zbavit.
Ráno jsme se poznaly s jeho spolubydlícím, kterej vypadá podobně a já si docela dlouho myslela, že to je Asher a přišlo mi divný, proč se vyptává na ty samý věci, který už jsme včera zodpověděly. Dále se nám asi povedlo objasnit tu záhadu se psem mluvícím německy.
Po sprše a Asherově zděšení, když prvně uviděl mě v šatech a pak Kač v minisukni, a uštěpačné poznámce, že teda nevypadáme, že se chystáme na nějaký velký hiking a Kačině usměrnění, že jako nemáme čas a že to holt musíme vzít hopem a nazdar, se teda vydáváme na cestu. Asher se ujímá role DJ a pořád tam přes bluetooth pouští nějaký svoje ukrutnosti a pak tam stejně akorát spí a nebo telefonuje (což je jedině dobře, páč to aspoň přeruší tu hudbu a navíc od něj máme klid na chvíli) a my z něj máme nervy.
Počasíčko nám navíc nějak nepřeje, je chladnějc, zataženo a asi se sem přikradla mlha ze St. John.
Nicméně první zastávka - slavná Peggys cove - je ultimátní i přes nepřízeň počasí a možná to tomu naopak dodává šmrnc a dramatičtější atmosféru. Jelikož je to jedna z top destinací v provincii Nova Scotia, tak je to přecpaný turisty, ale Kač nedbá a hodlá využít Ashera jako fotografa dne a zahrnuje ho instrukcemi, kterak to šecko patřičně pofotit a pak se rozčiluje nad neuspokojivými výsledky a Asher vůbec nedbá a ne a ne se urazit. A já si to pochopitelně náramně užívám, celou tu situaci,hihi.
Další zastávkou je Lunenburg, což je tuze malebné městečko rybářské, kde si konečně dáváme toho lobstera. Já obecně na ty lobstery nemám tolik trpělivost, tedle byl navíc nějakej pidi (=žádný maso) a Kač není fanynka seafood, ale tak v tomto regionu je to tak trošku povinnost a my si to tedy můžeme odškrtnout ze seznamu a vyrazit do místního supermarketu pro ňaminky na doražení (sice nás ten lobster s asi 25g masa stál jak půlka nádrže, ale nedbáme).
Kontrolujeme jim tam ty nádherný barevný domečky, výhledy na lodě a kostel, kterej je čímsi význačnej, ale už nevíme co to bylo. Asi že je ze dřeva nebo tak něco.
Po cestě zpátky si Asher poručil zastávku u nějakýho zatuchlýho rybníku, že si jako půjde zaplavat a my teda sedíme v autě u silnice a čekáme (páč přesně na takovýhle věci my máme čas, žejo).
Cestou domů vymyšlíme plány, jak Ashera setřást, protože on má samozřejmě velkolepý plány zasejc. Nakonec si nechávám uvařit večeři od jeho spolubydly, dáváme s nima pivko a nějakej podivnej likér a nenápadně se odebíráme na rychloprocházku. Už je tma, tak akorát drandíme do jakéhosi parčíku poblíž (zase je tam nějaká citadela nebo co, ale ani tentokrát nic nevidíme) a číháme na podivnou záři, která je opět nad městem. Už včera při příjezdu nás to dost šokovalo, že se občas vynořila taková rudá záře oblačná, jak kdyby požár a dodnes nevíme co to jako bylo.
Asher ještě zkouší úlisné pozvání na film u něj v pokoji, ale my se nedáme, vytahujeme deky a polštáře a hyjé na kutě.
Ráno jsme se poznaly s jeho spolubydlícím, kterej vypadá podobně a já si docela dlouho myslela, že to je Asher a přišlo mi divný, proč se vyptává na ty samý věci, který už jsme včera zodpověděly. Dále se nám asi povedlo objasnit tu záhadu se psem mluvícím německy.
Po sprše a Asherově zděšení, když prvně uviděl mě v šatech a pak Kač v minisukni, a uštěpačné poznámce, že teda nevypadáme, že se chystáme na nějaký velký hiking a Kačině usměrnění, že jako nemáme čas a že to holt musíme vzít hopem a nazdar, se teda vydáváme na cestu. Asher se ujímá role DJ a pořád tam přes bluetooth pouští nějaký svoje ukrutnosti a pak tam stejně akorát spí a nebo telefonuje (což je jedině dobře, páč to aspoň přeruší tu hudbu a navíc od něj máme klid na chvíli) a my z něj máme nervy.
Počasíčko nám navíc nějak nepřeje, je chladnějc, zataženo a asi se sem přikradla mlha ze St. John.
Nicméně první zastávka - slavná Peggys cove - je ultimátní i přes nepřízeň počasí a možná to tomu naopak dodává šmrnc a dramatičtější atmosféru. Jelikož je to jedna z top destinací v provincii Nova Scotia, tak je to přecpaný turisty, ale Kač nedbá a hodlá využít Ashera jako fotografa dne a zahrnuje ho instrukcemi, kterak to šecko patřičně pofotit a pak se rozčiluje nad neuspokojivými výsledky a Asher vůbec nedbá a ne a ne se urazit. A já si to pochopitelně náramně užívám, celou tu situaci,hihi.
Cestou domů vymyšlíme plány, jak Ashera setřást, protože on má samozřejmě velkolepý plány zasejc. Nakonec si nechávám uvařit večeři od jeho spolubydly, dáváme s nima pivko a nějakej podivnej likér a nenápadně se odebíráme na rychloprocházku. Už je tma, tak akorát drandíme do jakéhosi parčíku poblíž (zase je tam nějaká citadela nebo co, ale ani tentokrát nic nevidíme) a číháme na podivnou záři, která je opět nad městem. Už včera při příjezdu nás to dost šokovalo, že se občas vynořila taková rudá záře oblačná, jak kdyby požár a dodnes nevíme co to jako bylo.
Asher ještě zkouší úlisné pozvání na film u něj v pokoji, ale my se nedáme, vytahujeme deky a polštáře a hyjé na kutě.
Žádné komentáře:
Okomentovat