Ráno raníčko pakujeme kufry a igelitky a než se Asher stihne probudit, už jsme fuč. Počasí nám opět moc nepřeje, ale nedbáme a dáváme si rychlo tour Halifaxem (když už jsme to nestihly kvůli Asherově crcání včera), která spočívá v tom, že drandíme náhodně po centru a hledáme nějaký zajímavosti, zatímco Kač předčítá celýho průvodce. Nic moc zajímavýho jsme (kromě asi dvou domků a uliček) nenašly, ale zato toho teď víme spoustu o historii. 8 ráno je asi moc brzo na návštěvu Asherem a jeho spolubydlícím zmiňovaného klubu, kde prý barmani dávají jednu lajnu koksu za druhou a slečny poskytují takový ty not happy blowjobs na schodišti atd. a musíme si to tedy nechat na nějakou příští návštěvu.
Největším zážitkem z Halifaxu teda nakonec asi bude jakési dětské hřiště, kde měli šelijaké vodní příšery a my se tam teda patřičně musely vyfotit. U toho nás zbystřil jakýsi chlápek, který se nabízel, že nás moc rád vyfotí a když jsme zmínily, že "jsme" z Toronta, tak se celej nadchnul, že on tam poblíž taky už pár let žije a zkoušel na nás jméno toho města, které my jsme ale nikdy neslyšely a to tam kolem jezdíme furt, takže jsme mu moc nedůvěřovaly a čekaly, kdy nám šlohne foťák.
Už je ale nejvyšší čas se pohnout a vyrážíme tedy na východ, a to konkrétně do Cape Breton National park. Jakože to má bejt jedna z hlavních atrakcí Atlantické části Kanady a máme patřičně velká očekávání.
A fešnost to vskutku je. Maj tam takový útesy, plážičky a šelijaký další pochystání a my tím pádem máme dost problém to nějak všechno rychle obhlídnout. I počasí se umoudřilo a my se můžeme ukochat.
Najednou se ale dost připozdilo a my uplně nemáme pořešený ubytko a tak se honem snažíme něco pošéfit, ale je pozdě už, všude všechno plný a my se teda vydáváme přes ty nejhustější zatáčky a útesy v největší tmě.
Kač, která mě předtím pořád napomínala, abych ty zatáčky tak neřezala, najednou mění taktiku a jelikož tu hrozí srážky s divou zvěří a my se proto snažíme připlácnout na nějaké auto před námi, tak na mě teď povykuje, abych na to šlápla a nějaký auto našla, což je docela prekérka, neboť nejenže nic nevidíme, ale maj tam většinu úseků 30-40 km/h a já už valím 70 a jí to pořád nestačí. Navíc vždycky, když už nějaký auto doženeme, tak se jeho řidič poplaší a honem nám začne na odpočívadlech uvolňovat cestu. Amatéři vůbec nechápou naši strategii. Nicméně v jednom momentě se to vyplatilo, neboť auto před námi prudce zpomalilo, tak my taky samozřejmě a ouha, u cesty asi nějací losi! I když těžko říct, podle mě to byla jelení rodinka, páč já nevěřim, že tu ty losy v Kanadě skutečně maj.
Každopádně jsme prosvištěly druhou půlku národního parku v pořádku a teď hledáme ubytko - Kač byla v poslední vesničce informována o jakémsi shitty campu (že prej tam určo bude něco volnýho, ale tak říkaly jsme si, že když je to tak shitty, tak snad radši odoláme), ale ouha, po několika dalších rozhovorech s recepčními nejrůznějších ubytovacích zařízení zjišťujeme, že shitty camp není shitty, ale cheti (jakási francouzská vesnička, Cheticamp, neasi) a my se náramně bavíme nad tím nedorozuměním. Ovšem ouha, Cheticamp je plnej, a stejně tak dalších pět vesnic. Už začínáme bejt trošku neklidný, páč je skoro půlnoc a my se navíc dost od národního parku vzdálily a ráno se tam chceme vracet a šecko je to zamotaný. Drandíme teda sem a tam, až nakonec Kač ukecávám a zapichujeme to u zavřenýho visitor centra na parkovišti nadivoko. Kač je zase paranoidní a hrozně hlídkuje, ale jinak pospáníčko dobrý.
Kač, která mě předtím pořád napomínala, abych ty zatáčky tak neřezala, najednou mění taktiku a jelikož tu hrozí srážky s divou zvěří a my se proto snažíme připlácnout na nějaké auto před námi, tak na mě teď povykuje, abych na to šlápla a nějaký auto našla, což je docela prekérka, neboť nejenže nic nevidíme, ale maj tam většinu úseků 30-40 km/h a já už valím 70 a jí to pořád nestačí. Navíc vždycky, když už nějaký auto doženeme, tak se jeho řidič poplaší a honem nám začne na odpočívadlech uvolňovat cestu. Amatéři vůbec nechápou naši strategii. Nicméně v jednom momentě se to vyplatilo, neboť auto před námi prudce zpomalilo, tak my taky samozřejmě a ouha, u cesty asi nějací losi! I když těžko říct, podle mě to byla jelení rodinka, páč já nevěřim, že tu ty losy v Kanadě skutečně maj.
Každopádně jsme prosvištěly druhou půlku národního parku v pořádku a teď hledáme ubytko - Kač byla v poslední vesničce informována o jakémsi shitty campu (že prej tam určo bude něco volnýho, ale tak říkaly jsme si, že když je to tak shitty, tak snad radši odoláme), ale ouha, po několika dalších rozhovorech s recepčními nejrůznějších ubytovacích zařízení zjišťujeme, že shitty camp není shitty, ale cheti (jakási francouzská vesnička, Cheticamp, neasi) a my se náramně bavíme nad tím nedorozuměním. Ovšem ouha, Cheticamp je plnej, a stejně tak dalších pět vesnic. Už začínáme bejt trošku neklidný, páč je skoro půlnoc a my se navíc dost od národního parku vzdálily a ráno se tam chceme vracet a šecko je to zamotaný. Drandíme teda sem a tam, až nakonec Kač ukecávám a zapichujeme to u zavřenýho visitor centra na parkovišti nadivoko. Kač je zase paranoidní a hrozně hlídkuje, ale jinak pospáníčko dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat