Jelikož jsou v pátek nějaký ty Velikonoce a bude zavřeno všude, tak hodláme být dneska super produktivní. Toronto na naši počet přichystalo jaro (což je docela haluz, když v Praze naopak ze všeho toho smutnění začala nějaká sněhová vánice), takže moje jarní šusťákovka nevypadá tak šíleně.
První zastávka je u nové radnice – pro social insurance number (SIN), kdy po malých zmatcích, kdy si Kač myslela, že nějaká černoška, co tam vyplňovala svoje papíry je recepční a začala ji halasně zdravit, se dostáváme k okýnku, kde nám týpek dává formuláře na vyplnění, obyč tužku a pořadové číslo. Říkáme si, proč nám dal tu obyč tužku a že je to divný a že přeci nejsme žádný šupačky a z kabelek vytahujeme propisky. Ale ouha, každá tam máme asi osm chyb a pět škrtanců a připadáme si jak retardi, když to teď nemůžeme vygumovat. Po chvíli už si nás volají k nejzadnějšímu okýnku (hrozně chodíme po těch dvojicích, aby nás neukradli), kde je nějakej moc napohodu černoch a my mu tam strkáme ty naše obludnosti. Kač je z toho tak hin, že si chce dát s úředníkem selfie, už vytahuje telefon, ale v tu chvíli si všímáme obřího zákazu fotografování a tak to teda zase celý zandaváme. Škoda.
Teď když máme SIN (lepší jak ve Státech, žádný čekačky 30 denní), tak vyrážíme přes ulici do banky. Hrozně se toho Kač opět ujímá a vysvětluje pani na informacích, že chceme otevřít účet a že jim nechceme nic platit. Slečna investiční bankéřka si nás bere stranou a celá operace se rozbíhá jak po másle. Po chvíli si nás s další pani (Margo Margot) rozdělujou, což je bezvadný, páč já, tím že jsem hotová dřív a jdu dohlídnout na Kač, dostávám dvě várky čokoládových vajíček. Po necelé hodince odcházíme s kartou (opět žádný čekačky), běžným i spořícím účtem, čtyřmi šeky a tunou papírů. Na půl roku zadarmo, no neberte to.
Další položkou na seznamu je SIMka, jejíž získání je ovšem malonko zapeklité, neboť námi vyhlídnutý operátor nejede na GSM sítích a naše telefony jsou tudíž na nic. Ostatní operátoři jsou výrazně dražší a my teda odcházíme s nepořízenou. Kač si alespoň v drogerce nakupuje pět galonů šamponů, kondicionérů, sprcháčů a roztoků na čočky. Navíc se jí pak do toho igelitovýho pytle rozlila voda a všude kam jsme se hnuly nechávala mokrý skvrny a celý to bylo dost ujetý.
Já nakupovat nemůžu, neboť mi ČSOB zablokovala kartu (resp. skartovala PIN a jelikož to tu není jak ve Státech a člověk PIN docela potřebuje, tak mám smůlu).
Snažíme se tedy aspoň vyzjistit, kterak to tu funguje s lítačkama. Kač obšancovala pána v TTC budce (toronto transit commission) a valí na něj dotazy a pak to dycinky spolu ještě prodiskutováváme a je to celý náramně zmatečný a toho pána tam harašíme asi půl hodiny a když se nakonec rozhodneme to zakoupit (uplnej majlant to stojí), tak na něj Kač povykuje, že slibujeme, že už se nikdy nevrátíme. Pán to moc nedává, ale my máme kartičky a jsme hin. Není to tu totiž uplně snadný, neboť je tu víc přepravních společností, ale vypadá to, že TTC bude nejvhodnější, neboť má metro, busy a streetcars. Ale do zelených GO busů nemůžeme, škoda.
Dost nás to všechno uondalo a vydáváme se teda na byt. Navíc jak jsme jediné, kdo nosí zářivé barvy (a to je ještě jakože fest, já mám ty zářivě růžový kalhoty, červený tenisky a zářivě modro zelenou bundu, která s ničím neladí a kabelku s glitry, Kač má zářivě fialovej kabát), tak na nás pořád všichni tuze hledí (neasi, když každej tu nosí černou nebo šedou, jedině a pouze) a je to celý napínavý.
Večer nás přechytračilo počasí – chtěly jsme na nákup ňaminek vyrazit, ale nějaký popršení se konalo. Nakonec vyrážíme na nákup asi o půl desátý a bloudíme pod podivnými viadukty. Ňaminky se ale nakonec pošéfily, stejně jako 1,5l hnusnýho vína, který nakonec vůbec nepijeme a je to (zastavily jsme se totiž před supermarketem v obchodě s vínem, kde nám nabízeli ochutnávku a Kač povídala, že se zajímáme pouze o levné víno a chlapec byl celej zmatenej a povidal, že bohužel na ochutnávce nemaj velmi levné víno, ale dobré víno a bylo z toho náramné nedorozumění). A ještě máme asi pětikilovej pytel kari koření, což je hodně divný, ale malej pytlíček prej stál skoro stejně, tak Kač vzala dávku na tři roky.
Žádné komentáře:
Okomentovat